20.léta
V průběhu první světové války musely ženy nastoupit do práce a sekundovat muže na jimi dříve obsazených pozicích. To jim přineslo značnou soběstačnost, na kterou si navykly a nehodlaly se jí vzdát. Po skončení války se v Čechách zavedlo volební právo pro ženy, proti kterému se ohrazovalo množství mužů, ženatí páni dle jejich slov tím získali další hlasovací lístek navíc. V poválečné době se chtěla žena bavit a utrácet své vydělané peníze - za šminky a oblečení a nesměla zapomenout na kratochvíle, jenž byly po staletí vyhrazené pouze mužům. Moderní žena kouří, pije v barech, chodí na noční flámy a pohrdá životem poslušné puťky. Do módy přichazí opálená pleť, která má být symbolem života stráveného venku místo u plotny.
Malé černé od Coco Chanel. Dříve nepřípustné líčení na ulici bylo povážováno za šik.
Móda dvacátých let se nese ve znamení uvolněnosti, pohodlnosti a značného zjednodušení od předchozích období. Na scénu přichází Coco Chanel, která odstranila z módy spodničky a korzety a vytvořila slavné a nesmrtelné „malé černé". Dvacátá léta dává vale přebujelým ženským tvarům předchozí epochy a upřednostňuje dívky s chlapeckou postavou, na které výborně vyniká rovný střih šatů. Prsa, pas a boky se v módě vytrácejí. Poprvé v historii se na veřejnosti objevují androgenní typy lidí.
Vlasy se zkracují a odhalují se (v ideálním případě) krásné dlouhé šíje. Do dámské módy a mravů pronikají maskulinní prvky - saka, kalhoty, kravaty. V Americe se vyskytují ženy, pohrdajíce natolik zženštilostí, která je vede k nošení výhradně pánského oblečení a někdy dokonce i umělých vousů. Typickým idolem dvacátých let se stala „flapper girl". Dívka chlapecké postavy, v krátkých rovně střižených šatech, výrazně zmalovaná, se špičkou v ruce a trávící svůj volný čas na bujarých tanečních večírcích (kde mimojiné nebylo těžké dostat se ke kokainu či opiu). Na šaty sahající po kolena se našívají třásně, flitry, krajky, štras. Ruce pokrývá množství, exotiku připomínající, náramků a kolem krku se nechávají plandat dlouhé šňůry umělých perel. Na nohou se nosily boty na pohodlném klínku s páskem kolem kotníku, aby při tanci nespadly z nohou. Tančí se shimmy a charleston. Postupně se do šatů začínají všívat klíny z jemných lehkých látek. Výstřihy jak dekoltu, tak i zad jsou hluboké, přes ně se nosí v zimě kožichy, jenž se stylově pouze držely rukou nebo byly zapnuty na jeden knoflík.
Žena, která neměla na kožich, nosila alespoň kožešinu kolem límce a rukávů.
Bez špičky ani ránu!
A co vlastně pod tyto krátké a vyzývavé šaty? Ovinovací podprsenky, které zplošťovali poprsí či vhodně střižená podprsenka pro hluboké dekolty. Dále se nosily krátké košilky. Dívkám bujnějších tvarů bylo určeno zplošťovací spodní prádlo, které se vrábělo z pryže. Během dne ženy chodily do práce ve vhodném oblečení. Blůzky, kostýmky rovného střihu, malé těsné klobouky. Barvy pro běžné denní nošení byly méně nápadné stejně jako ošacení, kde se uplatnila zvláště chanelovská jednoduchost.
Podprsenka střižená pro hluboké výstřihy.
Stále častěji se na ulicích objevují dámy v kalhotech a pohoršují tím milovníky starých mravů. První odvážné vlaštovky se objevují již na počátku století a oblékají se do tohoto čistě pánského kusu oděvu kvůli sportu - jízdě na kole či koni (jednou z prvních žen nosící pro jízdu rajtky byla Coco Chanel). Po válce se ženy věnují široké škále sportu - běhání, plavání, tenis, turistika. Pro tyto volné chvíle nacházejí uplatnění kalhoty či kalhotová sukně. A odkud čerpali módní návrháři inspiraci? Avangardní umění! Africké, incké, egyptské motivy, geometrické tvary zdobí výraznější modely. Významnou roli hraje art deco, přechod mezi secesí a funkcionalismem, v oblasti užitého umění. Důležitou inspirací byl také kubismus.
